Jsem v Tunisu kvůli studiu arabštiny v Institutu Bourguiba des Langues Vivantes a strávím zde celkem 34 dní. Jsem studentkou Blízkovýchodních studií na Západočeské Univerzitě v Plzni.
Do Tunisu jsem letěla z Vídně přes Řím a cesta mi zabrala 14 hodin (nejsnadnější je však cesta z Prahy přes Frankfurt). Vyčerpání z cesty způsobilo rezignaci na dohadování se s taxikáři na letišti, kteří se na mě sesypali jako mouchy. Za trojnásobek normálního tarifu (původně pětinásobek, ale stále za podobnou cenu jako taxi v Praze) jsem tedy nasedla do taxíku bez taxametru a nechala se vézt. Jízda to byla opravdu šílená - taxikář neuměl anglicky, takže jsme si moc nepokecala, jel jako šílenec a byl rychlejší než všechny taxíky na silnici, dokonce nás i vyfotil radar, za jízdy telefonoval a pásy vzadu rozhodně nebyly. Po dalších zkušenostech s taxíky v Tunisu vím, že tento chlapík byl opravdu trochu extrém, ale i tak - v Tunisu se nikdo nepoutá, jezdí se rychle, ale přitom nějakým způsobem bezpečně, ulice jsou přecpané auty a národním sportem je troubení. Ceny taxi jsou v porovnání s našimi cenami srovnatelné s cenou jízdenek MHD ve větším městě. Pokud se pohybujete po centru, vyjde cesta cca. na 3 až 4 dináry. Za cestu z Place Pasteur na pláž La Marsa dáte 10 dinárů (cca. 120 korun za celé auto - jeden člověk tedy platí v přepočtu asi 30 Kč).
První noc jsem kvůli pozdnímu příletu strávila příjemnou noc v Hotelu Tiba, který se nacházel u hlavního bulváru. Hotel je kapitola sama pro sebe. Zkrátka, pokoj jsme rezervovala v únoru přes booking.com. Rezervaci jsem rychle zrušila a provedla jí po mailu, protože se mi nelíbila preautorizace 5 měsíců předem. Dva týdny před příjezdem jsem do hotelu zavolala, abych se ujistila, že mají mojí rezervaci v systémy a byla jsme ujištěna, že samozřejmě mojí rezervaci mají. No a samozřejmě, když jsem v jedenáct hodin večer dorazila do hotelu, pan recepční na mě vyjeveně koukal, protože rezervace v systému nebyla. Naštěstí ještě měli volné pokoje, a tak jsem se mohla ubytovat. Problém nastal i u placení - terminál nechtěl přijmou platbu z mojí VISA embasované karty, a tak jsem zaplatila hotově. Pultová cena jednolůžkového pokoje je 100 dináru (1250 Kč), takže stejné pultovka jako v Čechách.
Ráno, po lehké snídani, jsem se pěšky vydala do školy na rozřazovací test, který jsem samozřejmě zpackala a byla jsem zařazena do skupiny 1A. Po cestě zpět do hotelu pro kufr jsem dostala od jedné ze studentek žijících v Tunisu užitečné rady pro přežití. Například: Dávej si pozor na ty pálivé omáčky. Samozřejmě jsem hned poté, co jsme se rozdělily jsem se šla najíst do místního bufetu a dala si sendvič, ze kterého mi málem začala hořet pusa (většina baget je takových). Každopádně oběd i s pitím za 36 korun! Tunis je velice levné místo i pro Čechy, pokud ví, kam zajít (prostě lézt tam, kde jsou místní).
V hotelu jsem si vyzvedla zavazadla a čekala na taxi, ale bohužel jsem si musela počkat trochu dýl, protože všechna taxi byla obsazená anebo prostě nevěděli, kde je ulice Rue Docteur Burnet, na které se nachází kolej Fattouma Bourguiba. On to totiž neví ani strýček Google a jen málo z taxikářů v Tunisu :D Nevěděl to ani můj taxikář, kterého jsem po 15 minutách chytila a odvezl mě zpět do školy, naštěstí jsem měla číslo na kolej, a tak taxikář dostal po telefonu lepší informace a já se konečně mohla na chvíli zastavit na koleji. A zde se spustil ten správný kolotoč.
Ihned jsem se začala se všemi seznamovat, a když se vrátila Markéta (má spolubydlící a spolužačka z univerzity), ihned jsme vyrazili všichni na pláž. Bylo to asi po mých 45 minutách na koleji. Pláž je od centra dost daleko, takže jsme vzali tři taxíky a vyrazili směr Sidi Bou Said. Sidi Bou Said je vskutku malebná část hlavního města a dosti připomíná velmi známé obrázky z ostrovů Santorini - vše bílo-modré. Místo má při západu slunce opravdu úžasnou atmosféru. Přesně v momentu, kdy západ slunce začal zbarvovat okolní domy dorůžova, začal z mešity zpívat muezín. Při západu slunce za zpěvu taxikáře jsme se vraceli na koleje okolo monumentální mešity.
Co se týká koupání na pláži, upozorňovala jsem všechny, že tam asi úplně koupání v normální plavkách nebude moc košér, ale naštěstí nikdo nic neříkal, ale první minuty s cizíma očima nalepeným na mém těle byly krapet nepříjemné. Pro turisty je vhodnější pláž La Marsa. Co se týká tuniských žen, tak 99% z nich se koupe v normálním oblečení. Koupe, neplave. Ono se v tom oblečení ani moc plavat asi nedá.
Ve čtvrtek jsme měli jeden volný den před začátkem kurzů, a tak jsme se vydali na haló výlet do Hammametu, který mně osobně nijak neučaroval. Do Hammametu se dá lehce dostat větším taxíkem, který se nazývá louage a který se využívá k přepravě mezi městy. Řidič nás na cestě samozřejmě pěkně okradl o naše peníze. Ačkoliv nám řekl dobrou cenu při nástupu, po příjezdu do Hammametu chtěl o dost víc - naše blbost, že jsme neprostestovali. Cesta nás na cestě tam stála 55 dinárů (za celé auto), na cestě zpátky jsme platili dinárů 40. Do louage se pohodlně vejde 8 osob, ale berou i nižší počet osob. Cesta do Hammemetu vede po přímo po dálnici, které jsou v Tunisku opravdu kvalitní především díky přejícímu podnebí.
V pátek jsem šla poprvé do školy. Institut Bourguiba má vskutku velmi dobré a motivující učitele, což už jsme poznala na rozřazovacích testech. Jak jsem předpokládala, stupeň, do kterého mě zařadili byl pro mě příliš snadný, a tak jsem se s vyučující domluvila na mém přeřazení do vyšší třídy pro sobotní výuku. Výuka je rozdělena podle zaměření na jednotlivé části jazyka. V první se zpravidla rozvíjí slovní zásoba a konverzace a v dalších se dostáváme k poslechu, gramatice a psaní. Institut používá vlastní výukové materiály a hodiny probíhají především v arabštině. Pokud něco není opravdu jasné, pomůže si učitel francouzštinou.
Ihned po výuce a obědu jsme se s naší dvacetičlennou bandou vydali na prohlídnu medíny, která je sama o sobě velmi kouzelným místem. Po Avenue Habib Bourguiba se dostanete až k bráně starého města, kde vás čekají uzounké uličky plné obchůdků se vším možným: od suvenýru přes oblečení až po kosmetiku. Přímo pro prohlídku medíny jsou mapky s vyznačenou trasou pro turisty. Cesty tu jsou opravdu spletité a není problém se v tak velké skupině, jako je ta naše, ztratit a chvíli ostatní hledat. Protože nikoho z nás nenapadlo jít podle turistické mapy, dostali jsme se do liduprázdných míst, kde na vás občas z poza rozpadlých dveří vykukují kočky a hromady bordelu a špíny. Tunis je opravdu velmi špinavý a v medíně obzvlášť. Každopádně jsem byla ráda, že jsem byla vhodně oblečená. V Tunisu je pro ženy vhodné oblékat se velmi střídmě - není třeba mít zahalenou hlavu, ale aspoň mít z větší části zakryté ruce a nohy. Jedna ze slečen takto oblečená nebyla a v jedné z tmavých uliček byla seznámena jedním místní, že on může vidět její kůži. Takže opravdu místní radši moc nerozptylovat. Pokud se vydáte mimo turistickou trasu, budete mít šanci ochutnat kus pravého nepřikrášleného Tunisu.V medíně se též nachází též jedna z největších mešit v Tunisu, kam je však vstup nemuslimům zapovězen.
V sobotu jsme měli výjimečně výuku o víkendu a já jsem již byla ve třídě 1B, kde se již cítím jako mezi svými. S úkoly na neděli jsme šly s Markétou nakoupit a zjistily jsme, že vlastně v sobotu v Tunisu vše funguje jako ČR - od poledne zavřeno a to včetně bank a jejich směnáren, ale tak nákup jsme nakonec nějak provedly a po příchodu domů jsme si sbalily věci a hurá s ostatními taxíkem na pláž La Marsa, která se nachází na severu Tunisu. Pro západního turistu je vskutku vhodná, protože se zde počítá s bikinami a navíc jsou všude okolo restaurace, obchůdky, stánky s občerstvením a tak podobně. Samozřejmě je tu převaha místních, ale přístup k nám byl mnohem přívětivější než na pláži Sidi Bou Said.
Dnes je neděle, takže krom toho, že dnes jsem se věnovala odpočinku, také jsem šla s mou drahou spolubydlící koupit pivo, které již za pár hodin nebude nikde k dostání, protože ramadán se blíží.... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat