 |
| Jedna památeční z párty. Na fotce Saël, Markéta a já. Foto: Markéta Žáčková |
Bylo deset hodit a ač jsme původně měli v plánu jít na karaoke, nakonec jsme se rozhodli využít načatý večer na jiném místě. Byl nám doporučen hotel International na Habib Bourguiba Avenue. Samozřejmě byla neděle a bar už měl zavřeno a to především z důvodu blížícího se ramadánu. Naše skupinka v prvním taxi tedy nabrala směr karaoke. Když jsme čekali na ostatní na Place Pasteur, dostali jsme zprávy, že se ostatní dostali do hotelu Le Pacha a mají stále otevřeno.
Tak jsme chytili první taxi, ale pán nevěděl, kde hotel vůbec je. Naštěstí Tunisani mají velké srdce a z vedlejšího auta se ozval jeden pán, jestli nám může nějak pomoc. Tak jsme mu řekli, že se chceme dostat za přáteli a on nám řekl, ať si naskočíme na zadní sedačku, že nás tam hodí a že je to jen kousek odsud. Tak jsme se všichni čtyři natěsnali dozadu a vyrazili jsme... po 10 sekundách nás zastavila opodál hlídkující policie. Měli jsme opravdu velký strach, že bude pan řidič kvůli nám mít průšvih. Já seděla u okna do silnice, takže jsem měla nejlepší výhled. Když se na mě policista podíval, jen jsem se přiblble usmála a zmohla se na "Assalám alejkum" a zamávala jsem mu. Když se začali všichni mimo auto smát, věděli jsme, že je vše v pořádku a mohli jsme zase pokračovat v cestě za zlatavým mokem.
Celá naše velikánská banda se tedy přihnala na recepci a pěšky jsme si vyšlápli asi 7 pater, protože oba výtahy byly mimo provoz. Ocitli jsme se v baru, který se nacházel přímo na střeše hotelu a hned nám došlo, odkud jde ta hlasitá hudba, která byla slyšet až k nám na koleje. Ze střechy jsme měli úžasný výhled na celou metropoli, která se zrovna ukládala ke spánku. Všude panovala úžasná atmosféra, byli jsme tam jediní, kteří nepocházeli z arabsky mluvící země a všichni se s námi chtěli hrozně bavit. Atmosféru bych popsala zároveň jako něco, co je skryté pod rouškou a není dobré, aby to celý Tunis viděl. Něco jako underground nad zemí.
Pivo Celtia ( Krátký článek o tomto tuniském pivu ) v lahvích uspokojilo naše potřeby za 5 dinárů (60 Kč) a my si mohli úžívat skvělého večera plného hudby, zábavy a tance s ostatními návštěvníky. DJ's hráli hudby z jejich přinesené aparatury a byli vskutku kreativní. Když se k našemu tancování přidali i Tunisané, vzali nás kolem ramen a tancovali jsme v kruhu a vyhazovali různě rukama, takže kdo si nedal palec do lahve, byl politý pivem.
A já konečně provedla svůj první arabský rozhovor, který se netýkal nakupování potravin! Hezky jsem si popovídala pár vět s barmanem. Zároveň jsem se alespoň mohla dostat od jednoho slizouna, který se se mnou snažil furt navázat kontakt.
Když se blížila druhá hodina ranní, museli jsme rychle běžet na kolej, aby nás vůbec ještě pustili domů. Samozřejmě jsme dorazili v 2:05 a už začali být na nás krapet nazlobení, ale pustili nás a my nemuseli spát se psy v parku Belvedere.
Žádné komentáře:
Okomentovat