Girls only! Návštěva hamámu.

Aneb jak jsme dostaly první příležitost si pořádně pokecat s tuniskými ženami.

Převlékárna hamámu s typickou kopulí

Asi všichni účastníci letního kurzu arabštiny v Tunisu chtějí toto město ochutnávat plnými doušky a já s Markétou jsme si řekly, že si nemůžeme nechat ujít návštěvu klasického hamámu. Podmínkou bylo jít do opravdu tradičního, kam chodí místní ženy a vyhnout se těm, které lákají turisty na luxus. Ačkoliv jsme byly domluveny ve větší skupině, Španělky chtěly zkusit nějaký v Sidi Bou Said (samozřejmě dražší), a tak jsme s Markétou a Kanaďankou Ninou šly samy do hamámu Zajtouna (Olivová), který se nachází v medině, daleko od turistických stezek. Vybraly jsme si též tuto, protože je pouze pro ženy. Jiné hamámy mají čas rozvržen tak, že odpoledne jsou otevřené pro ženy a večer pro muže a my nechtěly být po chvíli vyhnány, protože by měli na řadu jít muži.

Jak už máme ve zvyku, čaply jsme první taxi, které nás dovezlo k Báb Jedid a my se vydaly na ulici Rue de Juges. Medina je klubkem malinkých uliček a i pro místní, kteří v ní nežijí je problém se v ní orientovat. Zeptaly jsme se tedy na cestu prvního člověka, kterého jsme potkali, a on nás ochotně přímo k hamámu doprovodil. Vysvětlím později, proč je lepší, když jste jen v dámské společnosti ptát se na cestu pouze žen.

Vstup do hamám nepoznáte podle velkého nápisu, ale podle speciálně obarveného lomeného oblouku - střídá se černá a bílá. Za dveřmi (nebo ihned za obloukem visí látky, které zabraňují zvědavým očím nahlédnout do první místnosti, kde bývá převlékárna, a zároveň tolik neuniká ta vlhkost, které je pro hamám zásadní. 

Ihned po vstupu mi bylo zakázáno fotit (tak jasně, jsou tam polonahé ženy a ten foťák by stejně tu vlhkost nepřežil). Fotku jsem pořídila se svolením po proceduře. Vstupné je 2 dináry a pokud chcete, aby vám peeling udělala paní, taktéž za 2 dináry.

Před návštěvou jsme si samozřejmě přečetly nějaké rady v průvodci, ale ani ten nás nepřipravil dostatečně.  Než vyrazíte, je dobré se namazat nějakém krémem, aby nebyla pokožka suchá. K návštěvě potřebujete osušku, spodní díl plavek (chodí se nahoře bez a silně věřící dámy nosí speciální "šaty", vypadá to jako když si dlouho sukni vytáhnete přes prsa a nahrazují hidžáb),  dále takový olejovitý krém, často z olivového oleje, kterém se natřete v parní místnosti (neměly jsme s sebou), speciální žínku určenou k odstraňování staré kůže a nečistot (dá se zakoupit na místě za 2 dináry), dále se po peelingu nanáší na kůži takové blátíčko z oliv, ale to není nutné a hrníček na polévání se vodou (my si ho půjčily).

V převlékárně jsme se tedy začaly převlékat do plavek. Horní díl plavek z nás bodrá Tunisanka rychle sundala a stejně tak nám vytrhla z rukou ručníky a dala je k našim věcem, že to teď vůbec nepotřebujeme. Takže pouze ve spodním prádle, vybaveny dvěma kyblíky a hrnečky na vody a sprchový gelem jsme vstoupily do míst, kam je mužům vstup zakázán. 

Jen pro ilustraci. Tuto je hamám v Salamiye.

Nepředstavujte si teď žádné luxusní lázeň s úžasnými kachličkami a mozaikami všude po stěnách a místnosti se spoustou sloupoví a podobně. Vše bylo bíle vymalováno, velice jednoduché (viz. obrázek). Na bazén bazén taky zapomeňte. V první místnost, která byla tou největší, se nacházel velké kulatý kamenný stůl, na kterém se prováděla procedura seškrabání staré kůže, kabinky na závěrečné omytí těla a kolem zdí byla spousta kamenný lavic na sezení, v rohu vedle kabinek pak byla nádrž se studenou vodou. Další místnost byla tou nejmenší a také nejdůležitější - parní místnost. Nalevo se nacházela nádrž s velmi horkou vodou, kterou přiváděl přírodní termální pramen, všude byla spousta páry a opět u zdí kamenné lavice. Zdi byly už trochu zašlé a byly na nich vidět mastné fleky od toho, jak se ženy opírají, a tak jsme se moc neopíraly. :D 

Samozřejmě jsme ale od nikoho nedostaly návod, co máme jak dělat, a tak jsme si sedly do parní místnosti a čekaly na slitování boží. A to přišlo v podobě sympatické Hayet, která s námi mluvila anglicky a všechno nám ukázala. Patřila mezi ty ženy, které byly víc oblečené než my. Také nám dala trochu toho olejovitého krému, který jsme si daly na celé tělo a relaxovaly spolu s ostatními ženami, které jsme zasypávaly našimi všetečnými otázkami. Během sezení v místnosti se poléváte vodou - tu mícháte v hrnečku vodou z kyblíků, které dostanete - v jednom je voda horká a ve druhém studená (naberete si samozřejmě samy v nádržích). Mezitím jsme zvědavě vykukovaly do větší místnosti, kde se paní starala o kůži zákaznic, a dostaly jsme trochu strach, protože to vypadalo trochu řeznicky. Hayet nám ukázala, jak si to můžeme udělat samy. A pak jsme se s odvahou vystřídali u té paní "masérky". Položila si mě na ten velký kulatý stůl a zakoupenou žínkou mi začala silně a velkými tahy třít kůži celého těla. Ačkoliv to působilo zprvu hrubě, bylo to velmi příjemné. Neubránila jsem se smíchu, když mi strhla plavky ze zadku a třela i ten. Po proceduře mě polila vodou, aby smyla všechny ty cucky kůže z mého zarudlého těla.

Pak jsme se vrátily zpět k relaxaci do parní místnosti, kde nám další paní půjčila zelený krém na zklidnění pokožky. 

Foto: Markéta Žáčková / Nina-Michele Le Floch

Teď se dostanu k tomu, proč je lepší se jako žena ptát na cestu žen. Zaměstnankyně k nám přišla a zeptala se nás, jestli nás má někdo vyzvednout, protože ten mladík, který nás do hamámu zavedl, poslal dovnitř malou holčičku, aby se na nás vyptávala. Byly jsme tedy vyzvány k tomu, abychom zůstaly uvnitř budovy a nechodily bez Hayet, která nám nabídla doprovod, ven. Také nám řekla, že místa, kde není moc turistů nejsou příliš bezpečná a mohlo by se nám něco stát a že i ona se ptá na cestu ve vlastní městě pouze žen.

V hamámu jsme strávily asi hodinu a sama Hayet se divila, že jsme to tak v pohodě zvládly, protože tam byla ona sama poprvé, vydržela to maximálně půlhodinu. Ale normálně zde člověk stráví i hodiny dvě.

Na Hayet jsme počkaly v převlékárně a mohly jsme sledovat její proměnu z ženy, která na vás působí jako jakákoliv Evropanka, na dámu v černém oblečení s modrým hidžábem dávající si pozor, aby jí nevykukoval jediný vlásek.

Toho cipa jsme samozřejmě potkaly, ale v doprovodu Hayet si nedovolil ani pípnout. Když jsme chytily taxíky, rozloučily jsme se s usměvavou Hayet, udělaly společné foto a vracely jsme se zpátky na koleje. S kůží hebkou jako dětská prdelka...